Masopustní tradice aneb doba hojného hodování, veselic, svateb…

Masopust je doba hojného hodování, veselic, zabíjaček a svateb. Tato tradice bujného veselí pocházejí už ze starověku. V antice jsou známé bakchanálie, oslavy konané k poctě řeckého boha Bakcha nebo římského Dionýsa. Bakchanálie se konaly v březnu, kdy začínal římský rok. Keltové slavili v této době svátek Imbolc, který patřil mezi čtyři nejvýznamnější keltské oslavy a slavil se v předvečer 1. února.

Název masopust nevznikl spojením slov „maso“ a „půst“, jak by se mohlo na první pohled zdát. Naopak znamená „maso“ a „pustit“, tedy dovolit, dopřát si.

Ostatky neboli fašank

Hlavní oslavy patří třem závěrečným dnům Masopustu – neděli, pondělí a úterý. Říká se jim ostatky či fašank nebo fašaňky.

Organizaci oslav těchto dnů měla na starosti chasa reprezentovaná stárky a stárkami. Stárci si museli od starosty vyžádat udělení ostatkového práva. To znamenalo, že na tři ostatkové dny přebírali nad vesnicí vládu.

Masky a masopustní průvod

Průvod masek je charakteristický pro poslední den masopustu – masopustní úterý. Masopustní masky bývaly doménou mužů, ženy a děti z nich byly vyloučeny. Masky se vyráběly ze zvířecích kůží, z přírodních materiálů, z textilu, papíru nebo starých uniforem. Tradičně byla zastoupena především sláma a hrachovina, symboly plodnosti. Úlohou maškar bylo bavit kolemjdoucí, dělat vtipy a zapojovat se do hraní masopustních scének. Podoba masek se proměňovala místo od místa i v průběhu času.

Mezi maskami je jednou z nejstarších a nejdůležitějších postav medvěd. Jeho maska bývá vyrobená z obráceného kožichu, na hlavě má kuklu. Medvěd na obchůzce tancoval s každou ženou v domě. Někdy se s nimi dokonce válel po zemi. Byl totiž nositelem plodnosti. Z jeho kožichu si hospodyně tajně škubaly kousky hrachoviny, tedy uschlých hrachových stonků, kterou dávaly do kurníku, aby slepice dobře nesly. Na konci průvodu se konala symbolická smrt medvěda. Četly se jeho hříchy, byl souzen a odsouzen. Někde chodil medvěd s medvědářem, který ho držel na řetěze. Ten byl oblečený do uniformy nebo lokajské livreje.

Další významnou maskou je Slamák, Slaměný nebo Pohřbenář. Ten měl složitou masku vyrobenou ze slámy a hrachoviny. Na hlavě měl vysokou čepici s copánky a papírovými květy. V jedné ruce držel rožeň, na který napichoval vše, co se mu dostalo pod ruku, a pokřikoval na ženy: „Staré baby na hřebeň, mladé ženy na rožeň!“ Tancování se slamákem bylo také velmi oblíbené a mělo zaručit plodnost.

Nejčastější zvířecí maskou byl kůň. Objevuje se v mnoha variantách a má různá označení – klibna, šiml, brůna nebo koník. Masku koně tvořili zpravidla dva mládenci ukrytí pod plachetkou – první se pohyboval vzpřímeně a na hlavě nesl kuklu kuně, druhý tvořil hřbet a zadní nohy. Byl v předklonu a držel se kolem pasu prvního mladíka.

Maska „žida“ byla tajemná a mlčenlivá. Předpokládá se, že vznikly odvozením z polských dziadů (dědů) a zastupovaly svět zemřelých.

Maska Masopust bývá ústřední postavou průvodu. Má roli hlavního šaška, oděv má zhotovený z různých odstřižků a červenou čepici. Na konci průvodu ho také čeká soud, smrt a pohřeb.

Laufer neboli běžec chodil v čele průvodu a na něm často závisel úspěch celé akce. Musel oznamovat, že se průvod blíží a zajistit maškarám volné pole působnosti.

Oblečení kata bylo černé s červenou kápí s otvory pro oči. Nosil sekeru nebo meč ze dřeva. Stejnou funkci jako kat měl také ras nebo kněz.

Smrtka byla oblečena do bílého nebo černého oděvu se strašidelnou maskou na obličeji. V ruce držela kosu.

Cikánka předpovídá budoucnost, tančí s hospodářem a přihlížejícím černí tváře uhlím.

Součástí masopustního průvodu bývali také řemeslníci, kováři, řezníci, dráteníci nebo holiči. Velmi oblíbené byly masky v uniformách jako hasiči, strážníci, husaři, apod. Kromě zmíněných masek medvěda, koně a kozla byly běžné další zvířecí masky, např. velbloud, slon, opice, vlk atd.

Další informace o Masopustu